na Blog.cz

Proč se zjevují? Chtějí nám něco sdělit, nebo jen vystrašit? Existují vůbec? Někomu se nezjeví za celý život, jiný se jejich vimítáním nebo komunikací s nimi živí. Není to tak trochu v rozporu?

Otazníků kolem tohoto tématu je mnoho. Až přespříliš. Lidé, kteří mají s nimi nějaké zkušenosti si za nic na světě nenechají od skeptiků, pro něž neexistuje NIC nad fyzické zákony, vymluvit, co viděli, nebo co zažili. Já se neřadím ani do jedné skupiny. Skeptik sice nejsem, ale abych spatřila, nebo zažila něco nadpřirozeného, tím se také chlubit nemůžu(možná jsem spíše ráda?!). Jedna věc je ale jistá - zprávy o spatření něčeho nadpřirozeného existují. Důkaz toho, že se lidstvo o odvrácenou stranu světa stále zajímá. Proč jinak někdo, komu se podařilo astrály třeba i vyfotit (ze skeptického hlediska - průsvitné postavy přidělané ve Photofiltru) dává fotky jako důkazy médiím? Lidi skrátka tajemno svým zbůsobem přitahuje. A proč? Protože se nás to tak trochu týká...

Takže v první řadě, bych se Vám chtěla omluvit za opět dlouhou nepřítomnost a nečinnost zde na blogu. Příčina toho je stejná jako v předešlích případech - když se snoubí vytíženost s leností nikdy z toho nevzejde nic dobrého. Lenost Vám nemusím popisovat, zajisté znáte všichni :). A za tu vytíženost může především ten zlý démon všech studujících - škola. Teď jsme sice týden měli jarní prázdniny na relaxaci, ale nestačila jsem ani mrknout a už tu bude zase konec týdne, na který navazuje začátek nového, bohužel už školního. Zase přijde ten každodenní rituál, jenž určitě znáte všichni. Nedospalost z rána na vás dolehne ve škole. Pořádně vás probere až zvonění, jež ohlašuje konec denního mučení a pošle vás konečně domů. Mezitím si však ještě musíte vytrpět neskutečně přervané tramvaje, trolejbusy a autobusy, kdy s ksichtem přilepeným na dveřích prosíte, aby se už ty dveře otevřely a zároveň doufáte, že vás nestrhne vystupující dav a vy místo olizování skla nebudete olizovat chodník. Brrr, tohle mi vážně nechybělo. Jedinou inspiraci vidím ve snad již blížícím se jaru, i když podle posledních zpráv, které jsem četla si ještě nějaký ten týden počkáme :(. A nejen podle zpráv. Dneska ráno vstanu, podívám se z okna a už tam venku zase leží ta bílá sr*ka a vysmívá se mi přímo do obličeje! Jen počkej až se oteplí, to se budu zas smát já! Hehe, člověk je pár dní doma a už mu z toho šibe. Tak já radši zas mizím.

Peace, mládeži :)

Nedávno jsem slyšela spekulaci, že nadpřirozenem míníme vše, co si nedokážeme logicky vysvětlit. V tom případě je pro mě nadpřirozeno fyzika a matematika, protože to jde naprosto mimo mé chápání. Ano, vše nadpřirozené(slyšíte tam to "nad"?) si nedokážeme logicky vysvětlit. A možná proto mě všechny ty záhady přitahují. Duchové, démoni, bílé paní, levitace, temné chodby, staré hrady, neobjasněné události, UFO...Skeptik by nad tím jen ohrnul nos, maximálně by z úst vypustil něco na téma "Babské povídačky" a otočil by se vstříc modernímu a přetechnizovanému světu. Světu, který patří lidem. Nebo alespoň si to lidé myslí...

Záhady, tajemno, nevysvětlitelné jevy a historická tajemství mě odmala přitahují, jak jsem již zmínila. Nepatřím ale k těm lidem, kteří spatřili nějaký nadpřirozený jev. Bojím se ráda, ale jen do určité míry, takže jsem vpodstatě i ráda. To ale neznamená, že nevěřím na duchy. Věřím. Nemyslím, že jsme tu tak úplně sami, aniž právě spousta oněch skeptiků je o tom přesvědčena. Ani za mák byste je však v noci nedostali třeba na nějaký starý hrad nebo na hřbitov. Ostatně na to si troufnou skutěčně jen opravdoví odvážlivci. Čeho by se tam tedy měl bát skeptik? Duchové přeci nejsou (pro něj). Co vyvolává ten nepříjemný mráz po zádech? Co vyvolává strach u lidí? Čeho se bojíme?

Existují zkrátka prostředí, ve kterých se cítí nejistě snad každý. Buď jsou na tom místě skutěčně nějaké negativní energie, anebo je to pouze vsugerovaná myšlenka dané osoby. Teď budu možná trochu v rozporu s tím, co jsem zde psala o pár řádků výš, ale musíme si připustit, že v dnešní době jsme z tý telky prostě trochu zblblí. Nejsem skeptik, pouze musím brát v potaz všechna fakta. A televize do nich bohužel také patří. Moc dobře si pamatuji, když jsem byla malá na Primě pravidelně každou neděli běžel pořad Věřte Nevěřte. Určitě všichni znáte, a proto myslím, že nebudu sama když budu tvrdit, že po zhlédnutí pořadu jsem pak všude viděla duchy či levitující skleničky. Vsugerovaná myšlenka, která nám brání rozeznat pravdu od fikce. A v tom je ten problém.

A teď přijde na řadu to ALE. Žádná hláška "Uděláš na ní: 'Bu, bu bu' a ona se lekne?", jak jste možná čekali. To "ale" je, že legendy a pověsti o duchách a démonech se tradují z generace na generaci již od dávnověků, tudíž na lidi té doby ještě zdaleka neměla vliv nějaká televize...A místa, kde do vás najednou vjede nepříjemný pocit, že vás někdo sleduje, či jen pociťujete nepříjemné brnění (pozn. Blažky - první důkaz přítomnosti astrálů) opravdu jsou a to i dnes. Jen po celé České republice je jich jako hub po dešti. Za zmínku určitě stojí tajemný les Bor u Českých Budějovic a legendami a záhadami opředený hrad Houska (Houska je i jedním z cílů naší letošní dovolené, takže se o něm letos určitě ještě zmíním). Právě na tomto hradě si návštěvníci až podezřele často stěžují na náhlou nevolnost a nepříjemné pocity v hradní kapli, pod kterou má být údajně průrva až do pekla. To, že s kaplí něco není v pořádku potvrzují i psi návštěvníků, kteří někdy odmítají dokonce do kaple vstoupit, či na "něco" upřeně zírají a štěkají. Na co, to samozřejmě jejich páníčkové nevidí...

Náš svět není tak přímočarý, jak se možná na první pohled zdá. Je to jako u příkladu z matematiky - pokud se vám zdá moc jednoduchý, určitě je v tom nějaký háček. Pravda, máme tu nejmodernější techniku, kterou umí užívat jen lidé, takže člověk by se měl de facto bát opět jen člověka. Jenže hrozba většinou přichází odněkud, odkud jí nikdo nečeká...

Tak už tu je máme zase. Vánoce. Romantické svátky pohody, míru a lásky. Avšak toto všechno vás opouští ve chvíli, kdy se ráno brotíte po kolena ve sněhu na autobus, který má ještě několik minut zpoždění. Pokud se vůbec dostanete do města, tak prozměnu nejezdí Městská hromadná doprava, tudíž je zázrak, že jenom s půlhodinovým zpožděním usedáte do školních lavic. Promrzlí na kost nevnímáte právě probíranou látku, vaším největším přáním je být doma v teple. Nakonec vám nezbývá nic jiného než nadávat na zimu a na sněhuláky a doufat v brzký konec hodiny...

To bylo jen stručné vylíčení mé nedávné příhody. Moc, opravdu moc jsem ráda, že jsme dostali na středu ředitelské volno a jsme tedy doma o den déle. Kombinace ZIMA+DOPRAVA+ŠKOLA je opravdu vražedná (nebo spíš sebevražedná) kombinace.

Ve škole byli naši profesoři opravdu štědří. Pod stromeček jsme od nich dostali samé testy. Dokonce jsme ve dvou dnech psali dvě čtvrtletky, což už je docela slušný. Odměnou za naši píli nám byl výlet do plzeňské velké a malé synagogy. Krom nově nabytých vědomostí jsme si tam odtud všichni odnesli i promrzlé končetiny. Došlo to i tak daleko, že už jsem od holek slyšela prosbu ať už jdeme do školy. Naše přání se splnilo a po hodině expedice jsme promrzlí na kost vešli do zateplené školní budovy. Tam jsme si doslova jenom odseděli zbývající 3 hodiny. Snad s vyjímkou dějáku, do kterého není možné se nezaposlouchat. Vím, že děják je pro většinu lidí nudný předmět se spoustou datumů, ale holt když má někdo štěstí na profesora... :)

No nic, školu máme všichni alespoň pro tento rok za sebou, tak si pojďme užívat Vánoc :). Před chvílí jsem dobalila dárky, které jsem dneska dokoupila (ano, jak jinak než na poslední chvíli). A teď jenom tak sedím a přemýšlím, že poslední dobou je zabaluju nějak moc často. Opravdu jsem divná jenom já, nebo si i ostatní myslíte, že ten čas za poslední roky utíká tak nějak rychleji? Vždyť se ani nestačíme rozkoukat z nového roku a je tu léto. To uteče jako voda a najednou je tu nový školní rok a vzápětí zase Vánoce. Tak, a právě teď jsem opravdu stručně řekla můj rok 2010. Brrr. Začíná se mi z toho kolotoče motat hlava. A čím více se zrychluje, tím je to horší...

Nic, nic. Pesimismus hoďme za hlavu. Teď se tu nehodí. Teď se hodí přání. Chci Vám tedy popřát ty nejlepší Vánoce, jaké můžete mít. Lásku, pohodu a mír. To je na Vánoce nejdůležitější. Ti z vás, kteří budete mít ke štědrovečerní večeři kapra, dávejte si pozor na kosti. A samozřejmě ať pod stromečkem všichni najdete to, o co jste si napsali. Pusťte si Tři oříšky pro Popelku a užívejte si ten pocit při rozbalování dárků u rozsvíceného stromečku. Další se vám naskytne až zase za rok (tedy vlastně za chvíli). :))

ŠŤASTNÉ A VESELÉ!

Článek na "Téma týdne" píšu podruhé, a opět, jak sami můžete vidět, na poslední chvíli. To jsem prostě celá já. Ale nyní už k tématu, kterým tentokráte je "Můj vzor".

Pročítala jsem si i pár dalších článků na toto téma, a našla jsem i takové, kde blogeři píší, že nemají žádný vzor. Na to mám také svůj názor a řeknu ho stručně. Nevěřím jim. Od dávných věků má každý člověk nějaký svůj idol, vzor, ke kterému vzhlíží. V antickém Řecku to byly různí bohové, v dnešní době jsou to herci, zpěváci, sportovci, spisovatelé či třeba "jen" lidé z našeho blízkého okolí.

Takovým mým vzorem je zpěvák Serj Tankian. Je to člověk, kterého obdivuji, nejen jako výborného zpěváka, ale i jako vyjímečného člověka. Ti z vás, kteří ho alespoň trochu znají, ví, že ve svých textech nezpívá jenom o lásce a přátelství jako většina zpěváků, ale o různých celosvětových problémech a tím poukazuje na zkaženost dnešního světa. A proto ho obdivuji. Jsem ráda, že se ještě v dnešní době najde někdo, kdo se nebojí říkat věci nahlas!

Poprvé, za svoji blogařskou existenci sem píši článek na "Téma týdne". Tentokráte Blog.cz zvolil Déjà vu.

Déjà vu. Chcete-li "již viděno". Okamžik, ze kterého běhá až mráz po zádech. Známe ho všichni, ale nedokážeme si ho vysvětlit. Přepadne nás většinou jako blesk z čistého nebe. Najendou do vás vjede ten záhadný pocit, že danou chvíli jste už někdy prožili. Jak je to možné? Jdete po ulici, proti vám osoba, dejme tomu starší pán. Je to náhodný chodec, tudíž ho vidíte prvně v životě a pravděpodobně ho už nikdy víc neuvidíte. Blížíte se k sobě, vy si ho najednou všimnete. A už je tu zas. Ten nevysvětlitelný pocit, že toho muže vlastně znáte. Jste zmatení, nechápete to. Známý neznámý muž pomalu odchází pryč a s ním i vaše právě prožité "Déjà vu".

I přesto, že na nás působí tato chvíle až strašidelně, dá se logicky vysvětlit. Někdy, kdy se do mozku dostává až moc myšlenek najednou, mozek je nestačí zpracovávat a dochází vpodstatě ke "zkratu", jež se projevuje jako povědomý okamžik. Toť celá filozofie. Stačí se zamyslet, kdy vaše "Déjà vu" pocity byly nejsilnější, nebo kdy jste je měli nejvíce. Jako malé děti, kdy vaše největší starost byla, že vám chybí zelená pastelka asi ne. Ale nezačalo se to náhodou stupňovat s nástupem puberty, když má člověk v hlavě přeci jen trochu guláš? Když se mu hromadí povinnosti i myšlenky? Vím to z vlastní zkušenosti. V poslední době zažívám "Déjà vu" pocity opravdu často.

Ale i přesto, že Déjà vu má své logické vysvětlení, osobně se mi líbí spíše druhá verze. Verze minulých životů. Co když tedy ten muž, kterého jste náhodně potkali na ulici byl někdo z vašeho minulého života? Váš mozek ho nezná, ale vaše duše si vzpomněla na "starého známého"...

K jaké verzi se přikláníte vy, to už je jen na vás. Hlásí váš mozek ERROR nebo jste právě potkali svého 70ti letého syna? ... ;)

Určitě si teď vy, co chodíte na ZŠ říkáte: "No ta se musela zbláznit! Zlatá základka? Dělá si prdel? Dyť je to tam strašný, už se těším až tam odsaď vypadnu..." Jo věřte mi, já si tohle říkala taky...  Asi tak v 8. třídě. V 9. třídě mi začínalo být líto, že už jsem v 9. třídě, no a kvůli našemu slavnostnímu vyřazení, které jsme měli na konci června, jsem následujících cca 14 dní strávila pouze vzpomínáním na základní školu. Věřte mi. Úplně tím samým si projdete taky.

Ale k tomuhle jsem se dostat nechtěla. Proč tedy ten nadpis "Zlatá základka" ? Kvůli učení! Já opravdu nechápu, jak jsem si na základce mohla stežovat na nedostatek času, když teď ho mám ještě míň. Jak jsem si vůbec mohla na základce stěžovat na učení. Na střední škole se člověk musí chtě nechtě opravdu učit. Tenhle týden jsme téměř pořád něco psali, nebo se zkoušelo. Proto jsem marně doufala, že příští tejden bude lepší. A ejhle - ono to bude skoro ještě horší! V pondělí nahlášený test z Informačních technologií a z angliny a zkoušení z češtiny a ekonomiky. A na čtvrtek nahlášená čtvrtletka z matiky! Néé! Kdybych z ní alespoň nepropadala :D. Uvažuju o tom, že bych se z ní nechala ve středu dobrovolně vyzkoušet. Naštěstí intervaly, co právě probíráme, chápu, takže za 5 by to snad nebylo...

Chjó, asi mi z toho učení za chvíli fakt praskne hlava. Ale kromě toho učení si na nic jiného stěžovat nemůžu. Chytla jsem supr čupr kolektiv, jsem opravdu ráda za lidi, který mám ve třídě :)). I na třídního chlapa jsem si zvykla :D. A myslím, že on už na nás taky. A jestli ne, bude muset. Nic jinýho mu stejně nezbyde :D

No nic, půjdu asi přidat nějaký články, abych si dala trošku voraz od učení :) Čágo :)

12., poslední písnička z EtD, podle níž je pojmenované celé album

Moc se omlouvám za dlouhou nepřítomnost na blogu, ale prostě nestíhám. Na střední je to s učením fakt docela fofr. Tak jsem si řekla, že musím využít prázdnin a nějak jsem na to zapomněla :D. Zítra sem něco v rychlosti dám, než se budu muset zase učit. Příští týden máme totiž ve škole nabito: v pondělí test z fyziky, v úterý z občanky, ve středu z matiky a z češtiny a ve čtvrtek z dějáku. Ne, nezáviďte mi. Já si to taky nezávidím. Prázdniny mi utekly jak něco, potřebovala bych už zase ty 2 měsíce. Minimálně. Střední je vyčerpávající. Ale po těch 2 měsících vám musím sdělit, že výběr Obchodní akademie byl opravdu dobrý. Ve třídě mám samý bezva lidi, se kterými je opravdu velká sranda :D(a tu já k životu opravdu potřebuju :D) A musím říct, že i na profesory jsme chytli docela štěstí (až na babu fyzikářku! =/). Jenom toho učení jsou s prominutím tři prdele! :D No nic, a jak jste si užili podzimní prázdniny? Krátký, co? No jo no. Zítra sem v rychlosti něco švihnu, aby to tu nestálo, a pak se půjdu šprtat fyziku :(.

Tak bájo lidi :))

Jste pověrčiví? Já jo. Ale věřím jenom na určitý věci mezi nebem a zemí, nic se nemá přehánět. Tak, v čem by mohl být ten dnešek tak magický? Možná v tom, že je už asi třetí den hezky, takže já pěkně odpoledne zmizím ven. S kámošema. Miluju ty chvíle strávený s lidmi, s kterými se zasměju, pokecam, pořeším problémy...a hlavně s nimi nemusím myslet na tu tvrdou realitu -školu. Naštěstí zítra máme ředitelský. Kvůli generálkám státních maturit. Alespoň k něčemu to je. Zítra volno, v úterý se školou do kina na Román pro muže...takhle by to mohlo být pořád. Ale to už bych zase chtěla moc. Takže ve středu už normální vyučovací proces: Němčina, angličtina, 2 matiky, 2 těláky, čeština. Nesnáším středu. Hlavně kvůli těm dvoum matikám. Matika byla můj úhlavní nepřítel č. 1 už na základce, co teprv tady na střední. Moje první známky z ní jsou 5 a 4, takže nic moc...budu v ní muset zabrat.

Tak já tedy mizím...užívejte magického, slunečního dne :).